Galerie Vltavská hostí poslední letošní výstavu – obrazy Markéty Magidové „To není víla, to je máma“

10. 11. 2021

Praha, 10. listopadu 2021 – Venkovní Galerie Vltavská na kaskádách u stanice metra Vltavská dnes zahajuje čtvrtou a poslední letošní výstavu, digitální obrazy Markéty Magidové „To není víla, to je máma“ vztahující se ke kašně s figurálním sousoším Fauna a Vltavy Miroslava a Olgy Hudečkových z roku 1984 pod kurátorským dohledem Kariny Kottové. Autorka konstruuje jejich nový příběh a rozehrává alternativní podoby sociálních rolí obou mytologických postav. Výstava bude v Galerii Vltavská ke zhlédnutí do 4. března 2022.

Tento projekt byl vybrán odbornou komisí k realizaci z otevřené soutěže projektu Galerie Vltavská, která vznikla na sklonku roku 2020 spoluprací Dopravního podniku hl. m. Prahy (DPP) a Galerie hl. m. Prahy (GHMP) v rámci programu Umění pro město jako prostor pro dočasné umělecké intervence na kaskádách u stanice metra Vltavská. Původním záměrem byl cyklus čtyř různých instalací střídajících se po třech měsících v rámci letošního roku, projekt Galerie Vltavská si ale získal pozornost a bude pokračovat i v příštím roce.

Výstava Markéty Magidové v Galerii Vltavská je reakcí na sousoší Olgy a Miroslava Hudečkových, kteří v 80. letech minulého století navrhli do architektonické koncepce stanice metra Vltavská fontánu nazvanou Faun a Vltava. Obě postavy zobrazují v jejich mytologické lehkosti, v oslavě proudu života. Faun je tu ale poněkud svobodnější než Vltava – sedí na vrcholu se svou flétnou, zatímco Vltava drží říční kameny a nechá po sobě stékat prameny vody, jež celou fontánu rozeznívají. Markéta Magidová se v aktuální práci snaží zamíchat kartami mytologických archetypů i mnohem současnějších společenských a genderových stereotypů a ukázat Fauna a Vltavu v nových konstelacích. Ve svých velkoformátových digitálních obrazech, které umísťuje do těsné blízkosti původního sousoší, například zaměňuje Faunovu flétnu za láhev s kojeneckým mlékem a do náručí mu vkládá nemluvně, aby si Vltava coby máma na chvíli odpočinula a mohla dělat cokoli, co pro sebe bude v tu chvíli chtít – ať už to znamená bavit se, pořádně se vyspat, pracovat nebo třeba jet do lázní. V dalších obrazech autorka ukazuje Vltavu a Fauna v různých rodinných konstelacích, s nemocnými nebo ukřičenými dětmi, v radostech i starostech, které je vytrhují z jejich archetypálních, neměnných rolí a přibližují neukotvené současnosti, ve které otázky, kdo tvoří rodinu, komu přísluší jaké role, a jaké si dokážeme představit alternativy vůči zavedeným a často omezujícím normám nabývají na politické a společenské intenzitě.

Na jednom z obrazů Magidové leží Vltava pod peřinou z leknínů, jako vykořeněná bytost připomínající utonulou Ofélii. Tady se snad nejvíc prolíná téma Vltavy jako řeky a její personifikace jako ženy. Ženám, nebo obecněji ženskému principu jsou často připisovány „vodní“ vlastnosti, jako je paměť, vnímavost, přizpůsobivost, smyslnost nebo vytrvalá síla. Aliance vodních a ženských principů v době, kdy je (znovu) třeba bojovat za jejich práva, se přitom více než nabízí. Když se z archetypů stanou skutečné příběhy a když přírodní entity získají rovnocenný hlas v lidském společenství, můžeme se k nim přiblížit, vcítit se do nich, a to nám snad také může pomoci hledat cesty k udržitelnější a ohleduplnější budoucnosti.

„Za necelý rok se podařilo kaskádovitý prostor Vltavské oživit již čtvrtým projektem. Tentokrát se jedná o lyrickou výstavu od Markéty Magidové. Téma i provedení bezprostředně reaguje na dominantu prostoru – kašnu Faun a Vltava a dává jí nový rozměr. Kašnu se nám podařilo před pár lety opravit a znovu zprovoznit. Moc mě těší, že se kašna se sousoším stala nedílnou součástí života na Vltavské a v tomto případě i podnětem k umělecké intervenci,“ uvedla Hana Třeštíková, radní pro kulturu a cestovní ruch a místostarostka Prahy 7.

„Jsem ráda, že Vltavská se stala novým centrem uměleckých snah a opakovaně se zde můžeme setkat se zajímavými koncepty, které ovšem přesahují svým sdělením dané místo a promlouvají aktuálním jazykem i obsahem k širokému spektru občanské společnosti. Ukazuje se, že veřejný prostor, když mu dáme šanci, může být pro umělce i publikum skutečným průsečíkem, na kterém naleznou společnou řeč,“ dodala Magdalena Juříková, ředitelka Galerie hl. m. Prahy.

„Metro v době svého vzniku oplývalo výtvarnými a uměleckými projekty, které buď více nebo méně odrážely historická, společenská či politická témata. Dělá mi velkou radost, že díky počinům jako je Galerie Vltavská se do tohoto prostoru také dostávají náměty sociálního okraje a subkultur, klimatických otázek nebo genderových stereotypů. V dnešní době společenské sebereflexe a transformace je důležité, aby tyto motivy rezonovaly i ve veřejných institucích, a tedy se odrážely i v prostorách městské hromadné dopravy,“ doplnila Anna Švarc, architektka metra a DPP.

O Markétě Magidové

Markéta Magidová je umělkyně a režisérka pracující v médiích instalace, digitální malby a animovaného filmu. Ve své tvorbě zkoumá způsoby historické a fiktivní reprezentace, vzorce a normativy kolektivního chování, myšlení a emocí. Reflektuje společenská témata zvláště v genderové perspektivě. Osobní či ideologické narativy i kulturní reference vytvářejí prostředí jejích filmů a výtvarných instalací. Její filmy byly uvedeny na významných zahraničních filmových festivalech (Annecy, ShortFest Dresden, Bolton International Film Festival, Bucheon International Animation Festival, St. Louis International Film Festival, Roma Independent Film Festival ad.) i na českém AniFilmu, třikrát se stala finalistkou Jiných vizí PAF. Výtvarné práce Magidové byly představeny na moskevském Bienále mladých, v makedonské Národní galerii, v Plexus Project (New York), CEAAC Gallery (Štrasburk), Bunkieru Sztuki (Krakov), Národním paláci kultury (Sofie), Českém centru v Berlíně, Nitrianské městské galerii, dále v pražských galeriích (MeetFactory, Centrum pro současné umění v Praze, Francouzský institut v Praze), v brněnských galeriích (FAIT Gallery, TIC, Dům umění) nebo mimo jiné na ostravském sochařském festivalu ve veřejném prostoru Kukačka. Text z její autorské knížky Překlapy a přehmaty byl zdramatizován stanicí Vltava ČRo do rozhlasové hry, spolueditovala s Ondřejem Buddeusem rozsáhlou soubornou publikaci Literatura a konceptuální tendence.

Letošní výstavy Galerie Vltavská a připravované expozice na rok 2022

Venkovní Galerie Vltavská letos hostila čtyři instalace. První byla od 28. ledna do 25. března výstava fotografií „Lidé z Vltavské“ pouličního fotografa Kevina V. Tona. Od 15. dubna do 25. června ji vystřídaly „Básně z dálnice“ sestavené z reklamních sloganů z billboardů sesbíraných Jolanou Havelkovou při cestách Českou republikou za uplynulých 12 let. O letošních letních prázdninách až do 35. září Galerie Vltavská hostila výstavu nazvanou ASOCIACE PROSTORU: Pět cest / Five Ways, která představila rozmanité náhledy na minulost, přítomnost a budoucnost Vltavské. Výstavní cyklus letos zakončí zmiňovaná výstava obrazů Markéty Magidové „To není víla, to je máma“. 

Příští rok se cestující, Pražané a návštěvníci hlavního města mohou těšit minimálně na další dvě výstavy, které v rámci první výzvy doporučila k realizaci odborná komise. Od března prostor zaplní site-specific instalace Adama Novotníka a Adama Hudce MECHanizace, která zobrazí mikroskopické vzorky bio-patiny a rozbory povrchu stěn Vltavské. Od června pak kaskády oživí cyklus performativních událostí pod taktovkou Davida Helána a Pavla Tichoně.

 

Kontakt pro více informací:
e-mail: tiskoveoddeleni@dpp.cz