O zařízeních, uváděných v činnost cestujícím

Na začátek si shrňme, jaká zařízení dopravce může cestující uvádět v činnost. Z nejhrubšího pohledu rozlišíme tři základní oblasti: poptávkové otevírání dveří, signalizace a bezpečnostní zastavení. Pokračujme dále postupně po složkách DPP:

Autobusy

U autobusů je situace nejjednodušší. Poptávkové otevírání dveří do nich ještě nedorazilo (čehož trpce lituji zejména v zimních měsících), bezpečnostní zastavení je pouze na vůli řidiče. Zbyla nám tedy jen signalizace.

Starší autobusy jsou vybaveny pouze jedním druhem tlačítek - žádostí o výstup v zastávce na znamení. Taková žádost je řidičem zaznamenána a cestujícímu potvrzena prosvícením nápisu STOP. Systém je to jednoduchý a účinný. V novějších typech autobusů, zejména pak v nízkopodlažních Citybusech a Citelisech, se počet tlačítek znásobil. Kromě klasického tlačítka s žádostí o zastavení přibylo tlačítko pro imobilní cestující, kterým se žádá o výstup s plošinou, dále tlačítko oznamující výstup s kočárkem a nakonec i tlačítko "znamení nouze". Upřímně řečeno, nejsem si jist, zda takové množství tlačítek nepřispělo spíš k znepřehlednění situace. To zejména proto, že zvláště tlačítka s žádostí o plošinu jsou umístěna tak, že je velice snadné je tisknout zcela neúmyslně.

Tramvaje

Tramvaje byly první dopravní prostředky v Praze, které nabídly cestujícím poptávkové otevírání dveří. Na druhou stranu, toto je možné brát jako kompenzaci za to, že pražské tramvaje dodnes neumí zastávky na znamení. Naopak, současné předpisy pro pražské tramvaje dokonce nutí ve všech zastávkách zastavovat i většinu vozů, které vůbec nejsou určeny k přepravě cestujících! Oba tyto neduhy by měla odstranit nová verze předpisu D1/2, která se snad již chystá.

Ale zpět k tématu... Mezi základní ovládacími prvky všech tramvajových vozů patří černá tlačítka "Znamení k řidiči". Toto tlačítko má dvojí význam. Dvojí krátké stisknutí slouží jako žádost o výstup s kočárkem, několikanásobné přerušované tisknutí žádá řidiče o nouzové zastavení. Je třeba o této fuknci vědět, dokáže zabránit tragediím (jako třeba té v Olomouci, kde tramvaj táhla sto metrů dítě přivřené ve dveřích) Pro zcela ojedinělé případy, kdy by řidič tramvaje pro svou indispozici nebyl schopen vozidlo zastavit, je v každé tramvaji (u starších typů u prostředních dveří, u novějších typů u každých dveří) ještě červené tlačítko "záchranná brzda", které zcela nezávisle na vůli řidiče zastaví vůz a rozezní výstražný zvonec. Toto tlačítko je z pochopitelných důvodů chráněno naříznutým sklíčkem. Protože v krizových situacích jde o sekundy, je vhodné mít předem rozmyšleno, jakým způsobem případně takové sklíčko rozbít. Já osobně bych to asi zkoušel klíči, neboť to je jediný nástroj, který mám hned po ruce.

Jak jsem již uvedl, některé tramvaje jsou vybaveny poptávkovým otevíráním dveří. To je obvykle reprezentováno dvěma až třemi zelenými tlačítky uvnitř vozu a jedním až dvěma zelenými tlačítky vně vozu u každých dveří. Jako zcela nepochopitelné hodnotím umístění tlačítek vně vozu na rekonstruovaných vozech T3R.P a novostavbách T3R.PV, kde chybí tlačítko před prvními a za posledními dveřmi.

Funkce těchto tlačítek je vcelku přímočará a ve všech případech stejná - jejich stisknutím nárokujeme otevření dveří při nejbližší příležitosti. Proti tomu, význam jejich podsvícení není zcela jasný a navíc je různý u vnitřních a vnějších tlačítek. Vnitřní tlačítka jsou v základním stavu zhaslá a při zaregistrování požadavku na otevření dveří začnou trvale zeleně svítit. Vnější tlačítka proti tomu zaregistrování požadavku na otevření obvykle nesignalizují, jen na některých vozech je registrace stitsknutí potvrzena krátkým bliknutím červenou barvou. Zeleně se vnější tlačítka rozsvítí až v momentě, kdy tramvaj stojí a řidič navolil otevření pouze poptávaných dveří (což by podle výše uvedeného předpisu měl řidič provádět, až na výjimečné případy, ve všech zastávkách). Vnější tlačítka zůstanou zeleně svítit celou dobu pobytu v zastávce, nezávisle na tom, zda jsou dotyčné dveře otevřeny či nikoli - logičtější by přitom bylo, kdyby tlačítka příslušná otevřeným dveřím nesvítila - nemá totiž žádný význam je tisknout.

Za zcela zvláštní kategorii můžeme považovat modrá tlačítka s mezinárodním symbolem přístupnosti, jejichž účelem je požádat řidiče o vyklopení plošiny, usnadňující nájezd a výjezd invalidních vozíků do vozu a z vozu. Těmito tlačítky jsou vybaveny všechny tři typy částečně nízkopodlažních vozů, které jsou v DPP v provozu: KT8D5.RN2P, 14T a T3R.PLF. Ovšem na každém typu vozu fungují jinak. Dá se předpokládat, že stisknutí daného tlačítka je řidiči signalizováno jako žádost o plošinu. Ovšem například na vozech 14T se modré tlačítko zeleně podsvítí aniž by ho někdo mačkal v okamžiku, kdy někdo stiskne zelené tlačítko. Samotné stisknutí modrého tlačítka pak nemá na jeho podsvícení žádný význam... Jako cestující, který (zatím) není imobilní jsem nemohl prakticky zjistit, jak přesně se chovají ostatní vozy, ale z prostého pohledu je vidět, že jinak.

A jako perličku na závěr uvedu jednu specialitu tramvaje 14T (přezdívané Porschetra) - vnitřní interkom. Díky němu je možné, po stisknutí příslušného tlačítka, navázat hlasový hovor s řidičem. Toto má však cestující povoleno jen v případě, je-li vozidlo v klidu, mimo jiné i proto, že na tramvajových tratích, které jsou součástí pozemní komunikace, je i řidiči tramvaje zakázáno držet za jízdy mikrotelefon interkomu. Navíc vzhledem k tomu, že řidič není povinen ani proškolen poskytovat informace cestujícím nad rámec informací vlakového rozhlasu, není tento interkom příliš využívaný. Nicméně, pokud i přesto budete chtít řidiči něco sdělit, je použití interkomu podstatně vhodnější, nežli klepání na sklo dveří kabiny řidiče.

Metro

Ačkoliv je význam této funkce diskutabilní, i Metro je vybaveno systémem poptávkového otevírání dveří. Dveře jsou opět vybaveny zelenými tlačítky, ovšem jejich význam se v porovnání s tramvajemi zásadně odlišuje. Základní pokyn k jejich obsluze se však dá shrnout do jedné věty: "Svítí-li tlačítko nepřerušovaným zeleným světlem, dveře se neotevřou, dokud nebude tlačítko stisknuto." Ostatní signály, které může tlačítko vysílat k cestujícímu jsou spíše doplňkové informace, konkrétně přerušované zelené světlo, které znamená, že dané tlačítko již bylo stisknuto a dveře se tedy otevřou a červené světlo které signalizuje, že dveře jsou právě v pohybu. Stav, kdy tlačítko nesvítí vůbec indikuje stav, kdy jsou dveře otevírány centrálně a tisknutí tlačítka tedy nemá žádný význam - to je také případ prvních a posledních dveří každé soupravy.

Ač je základní princip otevírání dveří stejný na všech trasách, každá trasa má svůj vlastní přístup k řešení poptávkového otevírání, vycházející zejména z technické dokonalosti vlakového zabezpečovače pro danou trasu. Jde o to, že zatímco nejmodernější zabezpečovač LZA na trase A se dozví o tom, na které straně je nástupiště, v dostatečném předstihu, aby mohl rozsvítit tlačítka na správné straně vlaku, zabezpečovač PA-135 na trase C se tuto informaci dozví až po zastavení ve stanici. Proto v případě trasy C svítí zeleně tlačítka po obou stranách vlaku. No a trasa B doposud není vybavena zabezpečovačem, který by kontroloval polohu nástupiště, takže svítí zeleně tlačítka na té straně vlaku, kterou předvolil strojvedoucí.

Kromě poptávkového otevírání dveří je ještě každý vlak vybaven tlačítky "Signalizace v nebezpečí", kterými může cestující upozornit strojvedoucího na blíže nespecifikovatelné nebezpečí. Je smutné, že tento primitivní systém přetrval i při rekonstrukcích a novostavbách vozů a nebyl raději nahrazen za nouzový interkom, aby měl strojvedoucí aspoň možnost zjistit, jaké povahy je oznamované nebezpečí.

Dále k Metru patří také zařízení, která jsou součástí stanice, obvykle povahy nouzového zastavení. Hlavně bych rád zdůraznil přítomnost tlačítek nouzového zastavení vlaku, které jsou většinou umístěny na obou koncích každého nástupiště. Jejich hlavním významem je zabránění střetu osoby v kolejišti s jedoucím vlakem. Proto by mělo být stisknutí tohoto tlačítka první věcí, kterou každý udělá, uvidí-li někoho spadnout do kolejiště. Ačkoli nápis na tlačítku zakazuje stisknutí v jiných případech, než při pádu osoby do kolejiště, je stisknutí tlačítka žádoucí i v případě, kdy nějaká osoba do kolejiště vstoupí dobrovolně. Jsou totiž mezi námi i takoví lidé, kteří jsou schopni kvůli zapadlému mobilu či peněžence hazardovat se svým životem. V této souvislosti je třeba upozornit na povinnost cestujícího upozornit zaměstnance dopravce na předmety spadlé do kolejiště, zakotvenou ve smluvních přepravních podmínkách.

Tlačítky pro nouzové zastavení jsou vybaveny i eskalátory. Opět je dobré vědět o jejich poloze a neprodleně je použít, uvidíte-li například někoho padat. Bohužel, eskalátory jednoho výrobce mají tato bezpečnostní tlačítka osazena zcela nenápadně jen několik centimetrů nad zemí.

Shrnutí

Podle toho, kolik prostoru jsem věnoval popisu poptávkového otevírání je vidět, že celý systém není tak jednoduchý, jak by měl být. Jako nejsrozumitelnější hodnotím systém, který je nasazen v Metru, neboť ho lze vysvětlit v jedné větě. Jen bych doporučil sjednotit chování systému na jednotlivých trasách, například do stavu, jaký se v současnosti používá na trase C - ten jediný by totiž bylo možné nasadit i na ostatních trasách bez nutnosti úpravy vlakových zabezpečovačů.

Systém poptávek, který používají tramvaje, je pro většinu cestujících nepochopitelný. Úplně ho sjednotit s tím v Metru bohužel není možné, například proto, že blikající zelená tlačítka vně jedoucí tramvaje by mohla být ostatními účastníky silničního provozu interpretována jako znamení o změně směru jízdy. Osobně bych systém upravil tak, že za jízdy by byla všechna tlačítka zhaslá a i po stisknutí by zůstala zhaslá, eventuálně by ta vnitřní svítila zeleně přerušované. Po zastavení a otevření všech dveří řidičem by tlačítka zůstala zhaslá. Po zastavení a otevření pouze vyžádaných dveří by se vyžádané dveře otevřely a jejich tlačítka by zhasla, zatímco tlačítka neotevřených dveří by se z obou stran rozsvítila nepřerušovaným zeleným světlem a takto by svítila jen do doby otevření dveří, nebo odjezdu ze stanice.

Tolik mé pojednájí o zařízeních dopravce, uváděných v činnost cestujícím. Pokud jste dočetli až sem, děkuji Vám za pozornost.

Administrátory zdejšího blogu bych poprosil, zda by se nepokusili opravit redakční systém tak, aby hypertextové odkazy a formátování textu fungovalo jak má.