O vizuálním informování

Přemýšleli jste někdy nad tím, jaké vizuální informace dostává cestující? Já ano, proto bych se rád pozastavil nad jejich obsahem. Tak hezky postupně:

Metro

• Díky vcelku důmyslnému systému informačních tabulí je cestující doveden ke správné koleji.
• Přijíždějící vlak je na předním čele označen názvem konečné zastávky, do ktreré míří. Problém je ovšem na zadním čele. Zatímco staré vozy tam mají logicky název opačné konečné, nové vozy mají i vzadu název správné konečné, byť nepodsvícený. Člověk, co byl zvyklý na jedno, může být druhým zmeten.
• Po nastoupení do vlaku může cestující pozorovat na informačních panelech název příští stanice. To je naprosto v pořádku.
• Po zastavení v zastávce nastává zásadní problém. Ač se z reproduktorů ozve název stanice, na informačních displejích se rozsvítí název konečné. Člověk, co česky příliš nerozumí, se bude snažit "napasovat" to co slyšel na text, který vidí, což se mu nepodaří. Cestující, co se právě probudil se bude zoufale rozhlížet, co že je to za stanici, ale nedozví se to. Hlavně, že nastoupivší cestující bude ujištěn, ku které konečné vlak jede (přesto že toto je mu jasné už od doby, co si vybral správnou kolej a byl ujištěn i vnější orientací vlaku.)

Tramvaj

• K vnější orientaci lze mít jen málo výhrad, Konkrétně snad jen ke spodnímu řádku u bočních elektronických transparentů, který tvrdošíjně ukazuje příští zastávku, takže zde obvykle čteme jméno zastávky, na které právě stojíme. To je asi ta nejzbytečnější informace, kterou v tu chvíli můžeme získat.
• S vnitřní orientací je to horší. Podobně jako vnější, i vnitřní informační transparent trvale ukazuje název příští zastávky, který je pouze na okamžik stání v zastávce nahrazen názvem konečné. Vůbec nejhorší situace nastává, pokud se tramvaj v zastávce zdrží. To pak tramvaj stojí s otevřenými dveřmi a na displeji svítí název příští zastávky bez jakéhokoli označení, že jde o příští zastávku.
• Jako celkem pozitivní a funkční se jeví vnitřní tablo, obsahující název příští a několika dalších zastávek. I to má ale své mouchy. Pokud zbývá do cíle mnoho zastávek, nemá cestující vůbec šanci poznat, přes které uzly je linka vedena. Takže nakonec jako nejlepší vychzejí poněkud obskurní magnetky s kompletním vedením linky, kterými jsou vybaveny vozy T6.

Autobus

Orientační systém autobusů se "na fyzické vrstvě" v podstatě neliší od tramvajového. Liší se však obsahově:

• Spodní řádek vnějšího transparentu zobrazuje cyklicky uzlové zastávky spoje, což je přesně ta informace, kterou cestující na zastávce požaduje.
• Vnitřní LED transparent cyklicky střídá jméno příští zastávky, jméno konečné zastávky a klíčové zastávky spoje. Jen bohužel při zastavení trvale zobrazuje jméno konečné.
• Novější autobusy jsou vybaveny dvouřádkovým vnitřním LED transparentem. Pamatuji si doby (cca 2005), kdy ještě tyto řádky pracovaly každý zcela samostatně a displej tak jako celek spíše mátl. To je naštěstí už pryč a v současné době je na prvním řádku nadpis (směr, přes zastávky, příští zastávky) a na druhém vlastní obsah. Bravo!

Shrnutí

Co doporučit vizuálnímu informačnímu systému ke zlepšení? Tak především: V zastávkách nezobrazujte uvnitř jméno konečné zastávky, to si nastupující přečtou vně vozu a ostatní cestující za jízdy. Další obecný tip by mohl znít: Snažte se, aby v co největším množství situací zobrazovaný text korespondoval s reprodukovaným hlášením.

A na závěr rada pro tramvaje: Zkuste s tím konečně něco udělat! Inspiraci si sežeňte třeba u autobusů, nebo v Liberci.