O jedné smyčce

Byl pátek večer, příjemně unaven po fotbálku se chystám usnout, když se mi rozezněl mobilní telefon. Kamarád mě informoval o tom, že za dvě a půl hodiny přijede poslední tramvaj na smyčku Laurová. Příště už nikdy nebude.

Vím, že nikdy se nemá říkat nikdy, ale v tomto případě by to mělo klapnout.

Na podzim už bychom měli jet tramvají až ke stanici metra Radlická, kde bude klasická smyčka, jakých je po Praze plno, a na Laurovou se zapomene.

Pamatuji ještě tu starou radlickou smyčku v parku před školou, a to se rozhodně nepovažuji za žádného pamětníka. Tehdy jsme na smyčce vystupovali, když jsme jezdili se školou na plavání. Potom jsem v Radlicích dlouho nebyl, ale překvapilo mě, že smyčka byla zrušena. Nevím, proč k tomu tehdy došlo.

Následně byl zprovozněn trojúhelník na Laurové, fungoval více než dvacet let. 5. dubna 2008 krátce po půlnoci jeho funkce skončila. Myslím, že drtivé většině Pražanů je to srdečně jedno, někteří ho možná ani nezaregistrovali. Cestujícím z Radlic asi teď několik měsíců bude vadit nucený přestup Na Knížecí, ale mělo by to trvat mnohem kratší dobu než výluka, při které byl stavěn tunel Mrázovka. Na podzim už by opět měli jezdit tramvají.

Od 5. dubna nekončí žádná pravidelná linka tramvajové dopravy na trojúhelníku a hodně dlouho to asi tak zůstane. Zvonařka při výlukách zůstane výjimkou.

Dopravní historik v noci z pátku na sobotu přepsal historii, aniž by se v nějakém hromadném sdělovacím prostředku objevila byť jen malá zmínka. I to se někdy stává…